seznámení a objevování (vzájemné) – proběhlo rychle a podle představ
eliminace chování, které nechceme – bojujeme
návyk na klec a s tím spojené venčení mimo dům – na venčení nesmí pršet, pak to funguje.
pokus o nastavení pravidelného režimu – to nějak nejde
hra na prvním místě – top způsob učení
zvykání na jméno – ano slyší a reaguje na přivolání
přivolání – to se nám opravdu povedlo díky pískací hračce
2. týden
pokračujeme v posilování toho, co už jsme zvládli
přivolání funguje už jen na jméno, hračku máme už jako odměnu, ale stále používáme i přivolání na pískací hračku z důvodu postupného přechodu na píšťalku.
posilování , že odměnou je hračka nikoli žrádlo
trénujeme delší jízdu autem – už se to zlepšuje a vypadá to, že problémy nebudou
hrajeme si delší dobu a zkoušíme sebekontrolu – odvolání od hračky, odměna pamlskem pouze v klidu. To nám jde hezky.
Když se má něco podělat, tak se to stane. Život je prostě jedna velká zkouška, co vydržíme, nebo raději tomu říkejme VÝZVA. Z nenadání přišlo Appii to nešťastné skryté hárání a s tím akutní zánět dělohy. Proběhla kastrace 21.9.22. Tím pádem se nám brzdí výcvik Brigi. Větší pozornost teď je potřeba věnovat Appii. Cvičit nepřestáváme, jen to jde pomaleji. Hlídání je 24/24. Dostavuje se i únava. Závěr druhého týdne doma je návštěva veteriny a očkování. Appia na kontrolu stehů. Brigi byla vůbec poprvé na veterině a vedla si opravdu dobře.
Sice holky mají každá svůj vymezený prostor na žrádlo a spaní, ale během dne je nijak neovlivňují. Zastávám názor, že si to musí vyřídit mezi sebou. Je až s podivem, jak spolu dokáží komunikovat. Brigi se sice snaží o vyprovokování hry, ale Appia se nepřipojí. Dochází k tomu, že Brigi a Appia spolu chodí po zahradě a prcek ji nijak neobtěžuje.
Narodila jsem se v CHS z Horského předměstí 17.7.2022. Mám dvě ségry a čtyři brášky. Vážila jsem 320 gr a při odchodu do nového sídla jsem už měla 3,8kg. Odjížděla jsem 12.9.2022 z Nového Města nad Metují až na Prahu západ.
Páníčkové si pro mě přijeli s další strakatou kamarádkou, to jsem moc ráda, že budu mít čtyřnohého parťáka. Byla to moje úplně první cesta autem. Bála jsem se a tak jsem zpívala, brečela až mě to zmohlo a usnula jsem. Té radosti, když jsme přijeli domů, najednou se to se mnou vůbec nehýbe, můžu se proběhnout na trávě, tu znám, seznámit se pořádně s budoucí učitelkou Appii a všechno si to hned očuchat. Vůbec se mi nechtělo jít do domu. Bylo hezké počasí a tak jsme byli dlouho všichni venku. V domě v přízemí na mě čekala veliká klec, něco takového, jako jsme měli u chovatelky a v ní pelíšek. V místnosti jsou i jiné pelíšky a klec, tak to všechno prověřuji.
Pondělí : jsem stále na zemi, chodím si do klece sama odpočinout Úterý : zkoumám vše v okolí Středa : objevila jsem sedačku a začínám si pořádně hrát Čtvrtek : objevila jsem schody do 1.patra, ale zatím tam nechodím, jen dole čekám. Taky jsem objevila cukrárnu, to je místo, kde je uložená všechna bašta a dobrůtky . Naučila jsem se : Píská šupák – honem za paničkou, ta si se mnou pohraje (základ na přivolání a píšťalku). Venčení – hned po probuzení ven, a to i v noci. Appia mě to hezky učí. Doma jsem neudělala ani jednu loužičku, pouze jeden bobek v noci, když byla venku tma a hrozně pršelo. Stačila jsem jen udělat venku loužičku. Takže tenhle přešlap se vlastně nemůže počítat. Jsem hrozně šikovná. Ochutnávám : ovoce a zeleninu. Nejvíc mi chutná banán. Zlobení – vlastně vůbec nezlobím, jsem mimino a tak se všechno teprve musím naučit. Páníčkové mi stále hledají nějaký režim, jenže já chodím odpočívat, každý den v jiný čas, žeru taky pokaždé jinak, přestože granulky dostávám v pravidelném intervalu, tak vždycky něco nechám, nebo nežeru vůbec a dostanu to později. Největší hlad mám v noci a taky jsem v tu dobu nejvíc živá. No to bude ještě práce. Pátek : Dnes je 17.9.2022 a tak jsou mi právě přesně dva měsíce. Panička říkala, že má pro mě připravený výcvikový plán. Něco už jsem pochytila, ale je tam zatím hodně tolerance. Jsem přece to mimino. Např. Nesmím Appii do misky, dokud nedožere, pak mi tam dvě granuly nechá. Jednou jsem to zkusil k plné misce. Na budku jsem sice nedostala, ale varování bylo odstrašující. Když se mazlí Appia, tak se musím držet dál. Nesmím do toho vstupovat. To už jsem zkusila a na budku jsem teda hodně výchovně dostala. Naštěstí panička nás dokáže mazlit obě najednou, jen musí být mezi námi a každá máme jednu ruku. Nesmím být piraňa, to okamžitě končí hra. Co nejvíc miluju. Být venku a honit se s Appii. Umím ji pěkně podbíhat. Panička je hrozně ráda, že Appia běhá se mnou. Hrajeme si i doma, ale to nemáme tolik volnosti a místa. 21.9.2022 se to nějak pokazilo. Appii není dobře a panička s ní odjíždí a vrací se sama. Nerozumím tomu, ale na druhou stranu je pravda, že páníčkové jsou tu jenom pro mě. Když se druhý den Appia vrací domu, páníčkové nás hrozně hlídají. Nesmím moc k Appii. Brzo jsem ale pochopila, že jí není dobře a nesmím ji otravovat. Jen kolem ní chodím a chybí mi to honění se s ní. Pořád spím v noci sama v přízemí ve svým pelíšku. Ani mě to neláká jít do 1.patra, kde spí zbytek smečky. Hrozně ráda se ale mazlím a usínám během dne na sedačce, to už páníčkové vzdali. 26.9.2022 to je můj velký den. To, že jezdím hodně v autě, prý abych si zvykla na cestování, to už chápu, ale dnes jsem byla na divném místě, prý to je Veterina. Dostala jsem očkování, toho jsem si ani nevšimla. Ostříhali mi drápky, neprotestovala jsem. Paní doktorka mě prohlédla a mě to přišlo jako mazlení, takže dobrý. Byla jsem tam společně s Appii, páníčkové měli trochu strach, jak to bude logisticky, když nesnáším vodítko a trvá mě to, abych se to naučila bez tahání a okusování té divné věci. Ale musím se pochválit, byla jsem moc šikovná. Vážím 5 kg.
Po odchodu Tessy za duhový most 10.6.2022 nám bylo hned jasné, že jeden pes je opravdu málo. Appia potřebuje parťáka. Doma je to úplně jiné, klid, žádný rozruch a při cestování je smutno. Rozhodli jsme se pro štěně, které bude k odběru v polovině září. Cestování bychom museli při dřívějším odběru oželet a to jsme zamítli. Holky vždy cestování milovaly a nechtěli jsme Appii o ty zážitky ani letos připravit. Navíc jsme ji tím cestováním dostali opět do kondice, po tom smutnění po Tessy. A pomohlo to hodně i nám, i když zapomenout se nedá, ale smířit se s tím ano. Výběr štěněte : Nikdy bych nevěřila, že mi délka srsti nevadí, a že si klidně vezmu krátkosrstou fenku. Jediné přes co vlak nejede je výběr barvy srsti jednoznačně čžb. Máme vybráno : CHS z Horského předměstí – VRH B Matka : Bajka z Údoli Blanice, která má v rodokmenu naší Tessy (Antonie Barunidlo). Bude to sice praprababička, ale je tam. Otec : Lesan Libachar a praprababa štěněte je Bára Kyjský hrádek, máma Tessy.
Brigita z Horského předměstí nar. 17.7.2022 Vybírali jsme podle fotky, hned při první návštěvě nám bylo jasné. Je to ONA
Pokus zůstane vždy pokusem. Od reality se utéct nedá, to je nám jasné. Jen stále nevíme jak se situací naložit. Letošní cestování bylo naplánované tak, aby ho pohodově zvládala i 14letá Tessy. Tak nějak jsme tušili, že by to mohlo být poslední, kdy bude v naprosté pohodě. Rezervaci psích kempu v Itálii jsem udělala již v únoru a trasu jsme měli také naplánovanou. Tak trochu cestování po známých místech, kde se holkám líbilo. Jenže člověk míní, život mění. 10.6.2022 Tessy odešla za duhový most. Rozhodli jsme se, že ihned, jakmile vyřídíme veškeré formality, zpopelnění a pod.,odjedeme. Přišlo nám to v ten moment jako nejlepší řešení jak pro nás dvounožce, tak hlavně pro Appii, která pořád Tessy hledala. Prostě realizovat ten pokus o útěk od reality. Od něčeho, co jsme si nedovedli představit ani v tom nejhorším snu. Doma jsme nechali všechno tak, jakoby tam Tessy stále byla a vyrazili jsme.
Trasa : Praha – České Budějovice -Dolní Dvořiště – Flachau – Villach – Gemona Del Friuli – Lignano Sabbiadoro – Tricesimo – Gemona Del Friuli – Ansfelden, a zpět. Původně plánovanou trasu jsme zkrátili o rakouská jezera.
Více z naší cesty a info o kempech najdete na našem cestovním webu.
Jak reaguje Appia? Tessy byla velká srdeční záležitost a asi nikdo, kdo ji dobře znal na ni nezapomene. Prostě to bolí neuvěřitelně nás a je jasné, že určitým způsobem to přenášíme na Appii, která se s tím taky pořádně pere. Nikdy nebyla jediný pes v domácnosti.
Je nám jasné, že naším hlavním úkolem je zabavit Appii a dostat ji zase do dobré nálady. Máme štěstí, že neodmítá žrádlo a vodu. Většinu času ale sedí nebo leží a kouká, jakoby čekala, že se Tessy každou chvíli objeví. Jindy si zase stoupne a štěká a volá. To štěkání není obyčejné štěkání, je to jakoby pláč. Má zažité rituály, a protože Tessy do poslední chvíle vedla smečku a Appia se jí přizpůsobovala, chvílemi vůbec nevnímá a nechápe. Věříme, že změna prostředí a cestování, které obě holky vždy milovaly, přivedou Appii trochu na jiné myšlenky.
Cestou jsme zažili jsme dvě velmi zvláštní situace. 1) Vloni jsme objevili přírodní rezervaci u Villachu. Holky se tam vyřádily, probrodily řekou, řádně se napojily a pak spokojeně pokračovaly v cestě. Letos jsme tam Appii vzali na procházku a delší venčící pauzu před pokračováním v cestě. Došli jsme až na místo, kde jsme holky vloni fotili. Appia celou dobu šla a zdála se být v pohodě. Jenže na tom osudném místečku se otočila a zoufale táhla pryč, zpět na parkoviště. Kdo ví, co se jí v ten moment honilo hlavou. 2) Gemona Del Friuli – pěkná procházka kolem kempu, kde jsme vloni obdivovali čmeláky a motýli na lučním kvítí. Appia v těch místech začala hodně čuchat, to nikdy nebyl její styl. Vše vyčuchala vždy Tessy. Chvíli jsme ji pozorovali. Bylo to takové zoufalství, jakoby měla pocit, že tady tu svou mámu Tessy najde. Snažili jsme se ji odtamtud odvézt co nejrychleji. A na to místo už jsme se nikdy nevrátili. Kdo ví, co je mezi nebem a zemí? A má pes vzpomínky? Jsem přesvědčená, že ano. Jen ty psí reakce jsou někdy pro nás dvounožce nečitelné. Chceme rozumět, snažíme se, myslíme si, že rozumíme. Ale kdo ví?
Ano dá se říct nesmrtelný určitě je. Žije pořád s Vámi, ve Vašem srdci, ve vzpomínkách i když už běhá za duhovým mostem. Povídáte si s ním, chodí do Vašeho snu a navštěvuje psího parťáka, který zůstal doma. Ve skutečnosti však najednou cítíte tu šílenou prázdnotu a nechápete situaci, hledáte ji přestože není, vidíte ji na každém jejím místečku. Je Vám strašně. Utěšujete se tím, že máte to štěstí, že víte, že jste s ní prožili úžasný kus života, že byla šťastná až do poslední chvilky, a že Vás naučila spoustu věcí a hlavně žít život naplno. A taky, že Vám doma nechala potomka, který potřebuje Vaši pozornost. A už jste v tom znovu. I potomek je smutný. Chybí jí najednou parťak, všude jí hledá. Je to složité. Všechno je najednou jinak. Cítíte tu bezmoc a nevíte, jak s tím pracovat. Srdíčko na milion kousků a v každém střípku kus stopy psího parťaka.
RUN FREE ♥ MOJE HOLČIČKO byla jsi jedinečná a vlastně stále budeš i když už jen ve vzpomínkách.
12. ročník setkání plemene ČSP – Moravský Beroun – jsme si jako každoročně nemohli nechat ujít. I když jezdí čím dál tím více mladší generace a ze staré gardy potkáváme pouze málo známých. Také nám holky stárnou a na některý program, který připravuje nová generace nestačí.
Letos jsme nedali ani celou procházku, nikoli, že by holky délku nezvládly, ale terén vedl přes skálu, kde se lezlo po řetězech a psy se spouštěli a podávali. Museli jsme se vrátit po trase zpět, protože spouštět 13,5 letou 20 kg vážící fenu by bylo velmi riskantní. Přesto holky ušly necelých 8 km a byly celkem v dobré kondici, to bylo velké plus. Počasí, jako každoročně, vyšlo a tak jsme si užili alespoň toho, co jsme zvládli. V neděli byla klubová výstava a i tam jsme nechyběli, bez ambicí, jen jako součást programu a hlavně pro radost. Na skok přijela i současná majitelka Baldini Amorevita. Byla jsem moc ráda, že ho vidím. Bohužel byl hodně nekontaktní a nafotit ho kvalitně bylo celkem nemožné. Tak alespoň takto.
Doba covidová nás pomalu přivádí v šílenství. Zoufale nám chybí kontakty. Holkám chybí cvičák a tak nabízejí různé činnosti. Já vymýšlím další. Pomalu mě dochází inspirace. Uvítali jsme nabídku do natáčení reklamy. Bylo to velké překvapení, které jsme si nemohli nechat ujít. Konečně nějaká změna. První zadání bylo panáčkovat a kus kartonu v tlamě. To se změnilo na mobilní telefon. Byla to velká výzva a tak jsem obětovala jeden můj starý mobil ze sbírky. Nakonec ho holky ani tak neponičily. Do poslední chvíle jsem neznala přesné zadání, náhodně jsem učila obě holky držení, nepřekusování, nošení a podávání. Na natáčí jsme sice vyráželi trochu s obavou, ale s přesvědčením, že to dáme. Protože nesmíme zklamat. Procházka růžovým sadem to tedy nebyla. Točilo se s přestávkami tři hodiny. Vystřídaly se obě holky. A tady jsou naše dvě vteřiny slávy (hned na začátku)
První publikováni reklamy jsme zaznamenali 3.3.2021. Závěrem : Byla to perfektní zkušenost. Natáčení probíhalo v respirátorech, kromě herců. Holkám to ani trochu nevadilo, hlavně, že se něco dělo a konečně viděli lidi. Fungovaly jako kdyby jsme ty náhubky neměli. Viděla jsem na nich, jak si to užívají, jak jsou šťastné. Byly středem pozornosti a viděli konečně zase jiné obličeje, než ty naše. Za tuhle zkušenost děkuji. I my lidi jsme se konečně dostali mezi lidi. Všichni byli vstřícní a trpěliví. Vyzkoušeli jsme si něco, co jsme nikdy nedělali. Pár úsměvných zážitků máme. Např. jak donést mobil do ruky někomu koho neznám, leží na pohovce a nemá v té ruce pamlsek? Byla to dřina dát mobil do ruky a neplivnout na zem. Komické situace vznikali i při natáčení detailu nošení mobilu. Appia byla natolik rychlá, že se nevešla do kamery a tak se musela několikrát upravovat výchozí pozice.
Rok 2020 jsme si naplánovali jako jeden z nejlepších cestovatelských roků, co by měl být. Perfektní itinerář, rezervace v kempech. Zaplatili jsme někde zálohy, někde plný pobyt. Na první výjezd jsme se těšili, jak malé děti. Jen se to tak nějak podělalo. Covid 19 změnil nejen naše plány, ale situaci v celém světě. Přišel LOCKDOWN. Naučili jsme se nosit roušky, jako TOP parfém používat desinfekci. Omezilo to společenský život a cestování. Kempy nám rušili rezervace a platby přesunuly na neurčito. Co teď? Cestování do zahraničí je v první vlně omezené až zakázané. Volný pohyb také. Naštěstí je doporučován pobyt v přírodě a venčení psů je nutnosti. V rámci Spolku ČSP a KCHMPP existuje druhý ročník Strakaté turistiky a tam jsme hledali inspiraci kam se podívat. Po ČR jsme nikdy moc necestovali až Covid Tunel nás vrhnul tímto směrem. Zpočátku jsme to brali s rezervou, později, jak se situace nijak výrazně neměnila a byli jsme omezeni jen na cestováni po ČR, jsme si řekli, že se udržíme v druhé desítce a vzali to jako soutěž naplno. Byla to super možnost, jak se nezbláznit.
Výsledek byl nad naše očekávání Celkem se zúčastnilo soutěže 81 týmů My jsme navštívily : 1 NP 12 CHKO 9 Vodních nádrží 82 Zřícenin (občas jsme si šlápli až na naše dno) 33 Okresů a jejich zajímavosti 1 Vrkoč rybník 2 Pohoří 1 Samota Strakáčov 1 Ulice Strakatého Za téma měsíce jsme vysoutěžili 24 bodů a za trikovou výzvu celkem 30 bodů Holky se umístily na 12 místě s celkem 199 body.
Co na to říct, z ničeho nám vznikla velká radost a možnost, cestovat i v době Corony. Navíc velmi dobrý pocit za holky, hlavně Tessy, která ve svých 12 letech šlapala. Je vidět, že je bývalý sportovní pes a má stále celkem dobrou kondici.
Rok 2020 měl být podle plánů, ten nejúžasnější: Appia měla našlápnuto na zkoušku obedience OB2. Naplánovali jsme cestování a poplatili zálohy. V plánu byl VRH D Amorevita se zapůjčenou fenou, která měla být nakryta Caesarem Amorevita. No a přišla CORONA Time a stop všem plánům. Abychom se z toho nezbláznili, zapojili jsme se do soutěže ČSP – Strakatá turistika. Více info najdete na stránkách www.adesso24.com. Podívali jsme se na místa, kam bychom za normální situace nezavítali. Nachodili jsme spoustu km. Česká republika byla vylidněná a tak nikde nebylo moc lidí. Na většině míst nikdo. Když nad tím tak přemýšlím jsme dobří, umístění – v době kdy píšu tento příspěvek – na čele druhé desítky. Tessy ve svých 12 letech šlape jak mladice, Appia je vlastně už také seniorka, ale to zatím tak nebereme. Vidíme ji stále jako prdlého pcka s ADHD. Nám dvojnožcům už dvacet bylo před mnoha lety a tak jsme za naši posádku dostatečně hrdí. Trochu přemýšlíme, že by bylo spravedlivé násobit body věkem psovoda a psů a ještě počtem psů. Je jasné, že proti mládeži s jedním psem máme tak trochu handicap. To je vtip. V soutěži jsme proto, že něco jsme dělat museli a tahle činnost se přímo nabízela.
VRH D Amorevita se sice nekonal, ale v CHS Sarensis se narodila 3 štěňata feně Coffe Amorevita. 25.5.2020 došlo k dalšímu uvolnění, jehož součástí bylo otevření kempů. Konečně jsme se dočkali a mohli vyrazit. 1. výjezd byl Kemp Safari a Krkonoše. Cestou jsme ještě sbírali nějaké body do soutěže.
26.3. 2020 krytí : fena Coffee Amorevita – krycí pes Elvis ze Zlatého Lankastru 20.4.2020 potvrzená březost CHS SARENSIS * Žďár nad Sázavou Kontakt : zdrahotska(zavinač)gmail.com 13.7.2020 – Kontrola vrhu (čipování + očkování) – všechna štěňata jsou bez vad. Uteklo to jako voda a štěňata jsou do světa.
