Nějak nám ten čas utíká a já zaberu daleko víc času, takže panička nemá čas na webové stránky. Jsem už opravdu velká holka, skoro dorůstám Appii. Panička má radost, že ze mě nebude žádný strakatý prcek a nebude se muset ke mě tolik ohýbat. Já mám taky radost, protože už skoro všude dosáhnu, hlavně na kuchyňskou linku, kde je tolik dobrot. Teda ale nevím proč tam nesmím a pokaždé zazní povel „dolů“. Já to teda vždycky udělám, protože pak dostanu nějakou odměnu. Stejně si myslím, že to na kuchyňské lince by byla lepší mňamka. Moje míry jsou, jestli to panička dobře měří : v kohoutku 45 cm, délka zad 50 cm a váha byla koncem ledna 13 kg.
A jak jde život ? Jak jinak než dobře. Trochu jsem se zamyslela, jak to bylo s holkami. Tessy 1.pes všechno jsem se teprve učila a zvládly jsme to spolu opravdu perfektně. Teda poté, co jsme se konečně našly v tom, co chceme dělat. Appia 2.pes byla jsem přesvědčená, že všechno umím. Brigi 3.pes vím, že nic nevím. Brigi se úplně vymyká. Tady platí, že co strakáč, to originál. Více bude popsáno, v dalším příspěvku – Pokus o vychovaného psa.
Nepochopila jsem, co to je. Divné teda bylo, že byla do rána v obýváku i panička. Normálně chodí spát brzy, aby se trochu vyspala, protože já vstávám ve 4 hodiny ráno a když se probudím po páté, panička má vánoce. Taky jsem nepochopila proč jsou venku ty rány, ale Appia chodila ven, páníčkové to taky neřešili, tak jsem si řekla, že to je něco normálního. Zvládla jsem to v pohodě. Žádný stres. Páníčkové byli hrozně šťastní, jak jsem byla šikovná.
Zítra budou moje první vánoce. Zažila jsem první sníh, to bylo úplně to nejlepší. Bum sem a bum tam. Dokonce jsem dostala dlouhé vodítko a tak jsem na to běhání sem a tam měla hodně prostoru. A musím se pochválit, vodítko jsem držela většinou prověšené.
Teď už je teda zase bláto, takže panička věnuje venku víc času výcviku. Není to špatné. Ona zastává názor, že každý pes musí být samostatná jednotka a tak chodí ven zvlášť s Appii a zvlášť se mnou. Odpoledne pak chodím s Appii dohromady. Zdá se, že to vyhovuje všem. Appia si ode mě odpočine, má paničku sama pro sebe a já vlastně taky.
Co už jsem zvládla : Chodím na tréninky, střídám individuální a skupinové lekce. Domácí režim mám už nastavený a funguje. Hrozně ráda si hraju. Zvládám různé zvuky i povrchy, štěkací ploty.
BrigiAppiato byla legrace i s paničkou
Panička nemá moc v lásce on line tréninky, zastává názor, že osobní trenér je daleko lepší varianta. Taky má pocit, že když už jsem její třetí pes a Tessy byla sportovní šampion plemene a s Appii to panička nedotáhla jen o pár bodíku, ví už toho docela dost a může tréninky zvládnout sama. Nakonec jí tahle výzva přesvědčila a říkala, že to bylo hodně dobrý. K tréninkovému plánu má stále přístup, i když kurz skončil a to je fajn. Může se k tomu vracet, když nám něco nepůjde.
A tady je můj certifikát. Pravda je, že většinu věcí se mnou panička trénovala hned, jak jsem přišla do nového domova. Ale v tréninku bylo i pár figlú, které nám pomohly.
Jako dárek jsme ještě za výhodnou cenu dostali trénink „zůstaň“ . To je pro paničku brnkačka, i čekej nám jde. Problém je povel místo. Pro mě je totiž místo sedačka, no a ta na zemi ani nikde jinde není. Tak uvidíme, jak se s tím panička popere. Panička taky říkala, že s touhle trenérkou klidně půjde do dalších on line lekcí, až budou další. Tak i já se těším, co bude nového.
A nakonec co jsem ještě nezvládla : Děti ty miluju a jakmile je vidím, nejraději bych se šla mazlit. To ani pamlsky na mě nefungují. Paničce to ani ty děti neulehčují, taky mě chtějí mazlit a je to vždycky boj a vysvětlování. To samé je s dětmi co jsou v rodině. Paničky vnoučata. Zvládá mě jen čtyřletá Domča. Tu poslouchám na slovo.
Abych nezapomněla : Zapojila jsem se do Strakaté turistiky 2023 jako Tým Appia a Brigi, prostě Amorevitateam. Kolik toho zvládnu na mě ale nezáleží, to je boj páníčků. Ale moc mě to baví. Pár bodíků už máme.
Včera 17.9.2022 mě byly čtyři měsíce a jsou to dva měsíce, co jsem převrátila klidný život Appie a mých novým páníčků. Už mám za sebou všechna povinná očkování a první dávku tetanu. Na veterině mě vždy cvičně kontrolují drápky a cvakají nůžkami. To poprosila panička, prý abych si na to zvykla. No moc mě to netěší, ale prý zatím nevyvádím jako Appia. Doma mě hrozně chválí, že neudělám, žádnou loužičku ani bobek. Jsem sice malá, měla bych na to nárok, ale hned od začátku chodím ven a umím si o to říct štěkáním u dveří, a to i v noci. Sice se páníčkové stále moc nevyspí, ale tohle nám funguje skvěle. Nejvíc ze všeho mám ráda, když vstávám, kolem páté ráno, to přijde i Appia a mě panička vezme na dospání do postele. Prý jsem první pes v domácnosti, který se do její postele dostal. I když Tessy prý občas taky byla s paničkou v posteli, ale spala způsobně v nohách a jen tehdy, když byla panička nemocná. Tak bych si toho měla cenit a chovat se způsobně, to prý nedělám. Nejraději spím s hlavou na polštáři a to mě panička vyhazuje. Ještě jsem zapomněla, přezubuji a mám někde místo zubů díry a doma se mi smějí a hlavně mám potřebu stále do něčeho kousat. Nejvíc mi chutnají paničky ruce, ale to musím opatrně, jinak hra okamžitě končí. Hodně si hraju a taky už hodně cvičíme. Jen si panička stěžuje, že je to se mnou těžké, některé věci prý ještě nezažila, ale všechno je v životě poprvé. Taky chodím už na lekce štěňat, trenérka trénuje DogDancing a tak většina cviků, co se učím je z tohoto sportu. Panička chce ale se mnou dělat hlavně Obedienci a tak to cvičíme zatím doma. Nejvíc se ode mě chce, abych byla v klidu a vydržela chvíli na jednom místě, to je ale pro mě hrozně těžké, jsem totiž šílený živel, to panička původně chtěla, tak to má. Trenérka mě na hodinách docela chválí, protože každý cvik skoro hned pochopím. Jen to soustředění pořád prý mi pokulhává. Tak prý musíme pomaličku. Zatím chodím hlavně na individuální hodiny, ale už jsem byla i 2x ve skupině a to mě moc bavilo. Panička byla spokojená, že jsem cvičila a nevyhledávala společnost ostatních psů. Na to místo, kam chodíme cvičit chodila i Tessy a Appia a tak si panička občas vzpomene a trochu zesmutní. Ale já ji okamžitě pomůžu, aby se věnovala mě. Teď tu jsem já a já se musím učit.
Asi všichni známe pocit, když překročíme svůj práh. Někdo se rozčílí, někdo křičí, někdo se z toho může složit, uzavřít se do sebe. Asi existuje spousta různých druhů jednání v závislosti na naši povaze. I každý pes má svůj práh. Dřív jsem o tom nikdy nepřemýšlela, ale s Brigi mi to dává smysl. Velmi často se přetáčí, může to být strach, zvědavost, nebo něco neprozkoumaného, což v ní vzbuzuje obavy. Ale i svým způsobem to může být frustrace a částečně myslím, že i povaha. Mým úkolem je najít všechny ty spouštěče a začít s tím pracovat, zamezit situacím, kdy se může dostat nad práh, reagovat včas, aby ta situace nenastala.
Zatím největším jejím problémem je rychlý pohyb. Cyklisti, běžci, hlučné děti. Jiní psi, kteří zahájí výpad. Venku se to projevuje štěkáním, snahou vyskakovat na kolemjdoucí.
Co si představit pod pojmem práh? Hranice mezi klidným uvolněným chováním a nepříčetným stavem způsobeným např. stresem, strachem, kdy pes přestává reagovat na povely a nejeví zájem o pamlsky, hračky.
Jak udržet psa pod prahem? Vypozorovat spouštěče a snažit se, aby se pes nedostal do situace, kterou nezvládá.
Co nám pomáhá? Z počátku se držet dál od spouštěče a postupně zmenšovat vzdálenost. Venku používám hru „KOUKEJ“ stojím v klidu, nechám Brigi pozorovat situaci. (pomůckou je klikr, označím, odměním) , a to každý okamžik, kdy pes stojí v klidu a jen pozoruje. Pokud se Brigi podaří dostat do stavu naprostého zklidnění, provedeme si ještě na místě pár jednoduchých cviků a poté odejdeme. V domácím prostředí posilujeme sebekontrolu. K tomu mi pomáhá i Appia, která je v tomto celkem machr. Říkám pomáhá, Brigi pozoruje, ale zatím nekopíruje úplně chování, kterého bych chtěla docílit. Trochu problémem jsou odměny. Každá fena si hlídá tu svou. Na mě pak je být neustále ve střehu, aby si je nesežraly navzájem.
Myslím, že tuhle stránku budu ještě párkrát aktualizovat. Jsme na začátku a zatím hledám všechny ty spouštěče štěkání, bezhlavého pobíhání sem tam, kdy Brigi vůbec nic nevnímá a hlavně způsob jak ji dostat do klidu. akt. 1.4.2023
Už jsou mi 3 měsíce. Panička říkala, že končí veškerá sranda s nevhodným chováním, a že tedy už to hraní na výcvik budeme brát vážně. Fakt jsem si už docela zvykla na režim v novém domově, ale někdy to prostě přeženu a pak se mnou nikdo chvíli nemluví, nebo dostanu od Appie výchovnou. To už si dávám pozor na signály a raději se uklidím. Je stále pěkné počasí a tak můžeme být hodně venku na zahradě. Zahradnické práce umím skvěle. Škubu a trhám vše co roste. Jen prý to není zrovna to, co potřebuje panička ostříhat. Ta si hlavně stěžuje, že nic neudělá, protože moc mě zajímají i zahradnické nástroje. Tak například hrábě, to je hrozná legrace, nůžky na plot už moc ne a tak se raději nic nestříhá. Taky jsem byla už na prvním výletě. Zatím moc nikam nejezdím, protože ještě nemám ukončené očkování a taky toho moc nenachodím, teprve se učím na vodítku, abych se pořád nemotala někomu pod nohy. Appia jakmile vyhodnotí, že se někam pojede autem, je strašně šťastná a tak se k tomu přidávám. Taky se mi cestování líbí. Tentokrát se jel ulovit bodík, tedy dva, do Strakaté turistiky. Moc jsem si to užila. Jen to focení jsem nechápala a tak panička měla štěstí, že mě mohla u vázat k noze kozla, prý abych nezdrhla a na té fotce byla. Je to za tým Appia a Tessy. O Tessy se tady pořád mluví a na zahradě je místo, kde nesmím vůbec hrabat. Už jsem to pochopila. Je to nově zasazený strom Cedr TESSY. Asi musela být moc fajn, škoda, že jsem ji nepoznala.
Už toho hodně umím, i když ne na 100 %, ale pomalu to piluji a tak panička přidává další dovednosti, za které vždy dostanu odměnu a tak se hodně snažím. Když to nemůžu pochopit, tak se to toho vždycky vloží Appia a začne mi to ukazovat, je to docela legrace a já mám radost.
Abych nezapomněla : vážím 6,9 kg. Panička mi začíná měnit granule z Orijen na Marp Holistic. Jsou menší a tak toho mám o trochu víc, chutnají mě také, ale mě chutná všechno. Zatím to dostávám 2/3 + 1/3. Prý po Orijenu mám občas průjem a Appia žere taky Marp, tak abychom to měly stejné. Zatím žeru 5x denně, protože i přes protihltací misku hltám, tak aby mi prý nebylo zbytečně špatně. Když hned po jídle zase běhám, i když se panička snaží mě držet v klidu. To jde jen ráno, protože po snídani mě vezme do postele. Hm a to je tak fajn to mazleníčko v peřinách , že z toho většinou ještě usnu. Panička taky, protože v kuse zatím dokážu spát 3-4 hodiny a pokaždé hned musím vyběhnout ven. Panička je šťastná, že umím s loužičkami vybíhat a tak se prostě moc nevyspí. Plán na trénink : prý budeme pracovat s PRAHY, aby se pochoplo, jaký je ten můj. A nastavíme prý pravidlo zlaté střední cesty. To jsem zvědavá, co mě čeká.
Za pár dní to bude měsíc, co jsem od mámy a učím se všechno nové, aby ze mě byl vychovaný pes. Jsem poněkud velký poděs, prý tryskomyš naklonovaná s píranou. Taky mi říkají popelnice a zahradnice. No nevím já jsem spíš princezna, tedy miminko a moc hodný.
8.10.2022 vážím 6,3 kg. Na to, že mi ještě nejsou ani celé 3 měsíce, prý jsem tlustá, ale když mě tak chutná. Appia už je po operaci celkem v pořádku, tak se se mnou občas zase proběhne, jen ji nesmím zlobit, to se pak naštve a dostanu výchovnou. Co na to panička : Je to divoch, ale to ke štěněti patří, musí se stále formovat a pomalu nám to jde. Potřebovala by déle v noci spát, abychom se vyspali i my ostatní. Na zahradě je neustále nutná kontrola, žere všechno, co najde. Klacíky musíme neustále odebírat. Co jsem se naučila : – Přivolání na jméno, na pískáčka a teď se učit přiběhnout na píšťalku – Sebekontrola taky mi už docela jde – Pravidelný denní režim stále pokulhává, ale už je to na hodně dobré cestě – Obojek, postroj a vodítko, taky už se to hodně zlepšilo, jde se ven, a to je fajn – Když je možnost zdrhám do 1.patra, vím, že tam nesmím po svých – Jsem první pes v této domácnosti, co smí do postele. Má to ale své ale. Není to v ložnici, ale v hostovském pokoji. Panička se potřebuje někde dospat, když vstávám ve 3 ráno. – Chápu, že už nesmím páníčky okusovat, ale někdy mě to prostě ještě nedá. Jaký je plán : Nic neurychlit, všechno pomalu a utvrzovat to, co umíme
Něco, co jsem si nedovedla představit, že se nám může stát. Appia Amorevita 11let stará fenka. Nebyla kastrovaná, protože v době, kdy byla kastrace v plánu, přišel covid. Mezitím se rozpadla naše domovská veterina a gyn. veterinářku, kterou jsem znala se mi nepodařilo dohledat na žádné veterině. Vlastně díky covidu jsme nějaký rok vynechali i preventivní prohlídky, protože jsme nenašli žádnou mateřskou veterinární kliniku a tak jsme pendlovali, vždy tam, kde nás vzali. Jak to asi začalo : Appia a vlastně i Tessy měly skryté hárání. Zatímco Tessy se po štěňatech rozhárala normálně, Appia dál hárala skrytě. Poznat u ní termín hárání byl vždy oříšek, ale naučila jsem to. Díky tomu, že hodně cestujeme nám to i vyhovovalo. Jenže právě to skryté hárání byl problém, který se několik let hromadil, než se ozval naplno.
Průběh :
Pondělí Appia večer nežere jen pije – neřeším, občas se to stává
Úterý nežere celý den a pije neuvěřitelně hodně – nervózním, ale pár pamlsků si vezme
Středa 21.9.2022 Appia ráno nežere, hodně pije- sháním veterinární kliniku, která je nás ochotná vzít ihned. Po mnoha telefonátech můžeme dorazit na veterinární kliniku Ivet, Praha-Kamýk na tzv. „čekačku“ . Měli jsme velké štěstí na veterinární kliniku a hlavně veterinářku, která nás přijímala. Stav feny vyhodnotila ihned jako akutní, udělala nám předoperační vyšetření a Appia šla na sál. Váha 17,9 kg
Čtvrtek dopoledne si Appii vyzvedáváme, jsme upozorněni, že stále nežere. Doma si alespoň vezme vývar s masem.
Pátek dojíždíme na ATB injekci a dostáváme antibiotika v tabletách. Na to se těším nejvíc. Jsem zvědavá, jak do psa dostanu prášek, když nežere.
Sobota už je veseleji, Appia se začíná rozjídat, má velký příklad a dostává žrádlo ve stejném intervalu, jako štěně, t.j. 5x denně. Jen granule stále odmítá. Antibiotika s dobrou fintou spolkne.l
Neděle konečně žere i granule, slupla i pangamin . Přidáno trochu konzervy. Během dopoledne jsme zvládli první krátké venčení mimo zahradu.
Pondělí 26.9.22 kontrola stehů, odstranění krytí, aby šití mohlo lépe dýchat.
3.10.22 vyndání stehů. Jdeme, ke stejné MVDr. co nás přijímala. Je to hodně pozitivní. Appia je v pořádku a může začít pomalu běžný režim.
seznámení a objevování (vzájemné) – proběhlo rychle a podle představ
eliminace chování, které nechceme – bojujeme
návyk na klec a s tím spojené venčení mimo dům – na venčení nesmí pršet, pak to funguje.
pokus o nastavení pravidelného režimu – to nějak nejde
hra na prvním místě – top způsob učení
zvykání na jméno – ano slyší a reaguje na přivolání
přivolání – to se nám opravdu povedlo díky pískací hračce
2. týden
pokračujeme v posilování toho, co už jsme zvládli
přivolání funguje už jen na jméno, hračku máme už jako odměnu, ale stále používáme i přivolání na pískací hračku z důvodu postupného přechodu na píšťalku.
posilování , že odměnou je hračka nikoli žrádlo
trénujeme delší jízdu autem – už se to zlepšuje a vypadá to, že problémy nebudou
hrajeme si delší dobu a zkoušíme sebekontrolu – odvolání od hračky, odměna pamlskem pouze v klidu. To nám jde hezky.
Když se má něco podělat, tak se to stane. Život je prostě jedna velká zkouška, co vydržíme, nebo raději tomu říkejme VÝZVA. Z nenadání přišlo Appii to nešťastné skryté hárání a s tím akutní zánět dělohy. Proběhla kastrace 21.9.22. Tím pádem se nám brzdí výcvik Brigi. Větší pozornost teď je potřeba věnovat Appii. Cvičit nepřestáváme, jen to jde pomaleji. Hlídání je 24/24. Dostavuje se i únava. Závěr druhého týdne doma je návštěva veteriny a očkování. Appia na kontrolu stehů. Brigi byla vůbec poprvé na veterině a vedla si opravdu dobře.
Sice holky mají každá svůj vymezený prostor na žrádlo a spaní, ale během dne je nijak neovlivňují. Zastávám názor, že si to musí vyřídit mezi sebou. Je až s podivem, jak spolu dokáží komunikovat. Brigi se sice snaží o vyprovokování hry, ale Appia se nepřipojí. Dochází k tomu, že Brigi a Appia spolu chodí po zahradě a prcek ji nijak neobtěžuje.
Narodila jsem se v CHS z Horského předměstí 17.7.2022. Mám dvě ségry a čtyři brášky. Vážila jsem 320 gr a při odchodu do nového sídla jsem už měla 3,8kg. Odjížděla jsem 12.9.2022 z Nového Města nad Metují až na Prahu západ.
Páníčkové si pro mě přijeli s další strakatou kamarádkou, to jsem moc ráda, že budu mít čtyřnohého parťáka. Byla to moje úplně první cesta autem. Bála jsem se a tak jsem zpívala, brečela až mě to zmohlo a usnula jsem. Té radosti, když jsme přijeli domů, najednou se to se mnou vůbec nehýbe, můžu se proběhnout na trávě, tu znám, seznámit se pořádně s budoucí učitelkou Appii a všechno si to hned očuchat. Vůbec se mi nechtělo jít do domu. Bylo hezké počasí a tak jsme byli dlouho všichni venku. V domě v přízemí na mě čekala veliká klec, něco takového, jako jsme měli u chovatelky a v ní pelíšek. V místnosti jsou i jiné pelíšky a klec, tak to všechno prověřuji.
Pondělí : jsem stále na zemi, chodím si do klece sama odpočinout Úterý : zkoumám vše v okolí Středa : objevila jsem sedačku a začínám si pořádně hrát Čtvrtek : objevila jsem schody do 1.patra, ale zatím tam nechodím, jen dole čekám. Taky jsem objevila cukrárnu, to je místo, kde je uložená všechna bašta a dobrůtky . Naučila jsem se : Píská šupák – honem za paničkou, ta si se mnou pohraje (základ na přivolání a píšťalku). Venčení – hned po probuzení ven, a to i v noci. Appia mě to hezky učí. Doma jsem neudělala ani jednu loužičku, pouze jeden bobek v noci, když byla venku tma a hrozně pršelo. Stačila jsem jen udělat venku loužičku. Takže tenhle přešlap se vlastně nemůže počítat. Jsem hrozně šikovná. Ochutnávám : ovoce a zeleninu. Nejvíc mi chutná banán. Zlobení – vlastně vůbec nezlobím, jsem mimino a tak se všechno teprve musím naučit. Páníčkové mi stále hledají nějaký režim, jenže já chodím odpočívat, každý den v jiný čas, žeru taky pokaždé jinak, přestože granulky dostávám v pravidelném intervalu, tak vždycky něco nechám, nebo nežeru vůbec a dostanu to později. Největší hlad mám v noci a taky jsem v tu dobu nejvíc živá. No to bude ještě práce. Pátek : Dnes je 17.9.2022 a tak jsou mi právě přesně dva měsíce. Panička říkala, že má pro mě připravený výcvikový plán. Něco už jsem pochytila, ale je tam zatím hodně tolerance. Jsem přece to mimino. Např. Nesmím Appii do misky, dokud nedožere, pak mi tam dvě granuly nechá. Jednou jsem to zkusil k plné misce. Na budku jsem sice nedostala, ale varování bylo odstrašující. Když se mazlí Appia, tak se musím držet dál. Nesmím do toho vstupovat. To už jsem zkusila a na budku jsem teda hodně výchovně dostala. Naštěstí panička nás dokáže mazlit obě najednou, jen musí být mezi námi a každá máme jednu ruku. Nesmím být piraňa, to okamžitě končí hra. Co nejvíc miluju. Být venku a honit se s Appii. Umím ji pěkně podbíhat. Panička je hrozně ráda, že Appia běhá se mnou. Hrajeme si i doma, ale to nemáme tolik volnosti a místa. 21.9.2022 se to nějak pokazilo. Appii není dobře a panička s ní odjíždí a vrací se sama. Nerozumím tomu, ale na druhou stranu je pravda, že páníčkové jsou tu jenom pro mě. Když se druhý den Appia vrací domu, páníčkové nás hrozně hlídají. Nesmím moc k Appii. Brzo jsem ale pochopila, že jí není dobře a nesmím ji otravovat. Jen kolem ní chodím a chybí mi to honění se s ní. Pořád spím v noci sama v přízemí ve svým pelíšku. Ani mě to neláká jít do 1.patra, kde spí zbytek smečky. Hrozně ráda se ale mazlím a usínám během dne na sedačce, to už páníčkové vzdali. 26.9.2022 to je můj velký den. To, že jezdím hodně v autě, prý abych si zvykla na cestování, to už chápu, ale dnes jsem byla na divném místě, prý to je Veterina. Dostala jsem očkování, toho jsem si ani nevšimla. Ostříhali mi drápky, neprotestovala jsem. Paní doktorka mě prohlédla a mě to přišlo jako mazlení, takže dobrý. Byla jsem tam společně s Appii, páníčkové měli trochu strach, jak to bude logisticky, když nesnáším vodítko a trvá mě to, abych se to naučila bez tahání a okusování té divné věci. Ale musím se pochválit, byla jsem moc šikovná. Vážím 5 kg.
