Lovecké pudy, hon, stopování nebo jen tak hra?
Český strakatý pes je zařazen mezi společenská plemena. Hon za zvěří a stopování tedy v jeho charakteristice nehledejte. Přesto se najdou jedinci, kteří mají lovecké, nebo stopařské schopnosti a kořistnický pud. Proč?
Jedna z možností je, že :
regenerovaní strakáči mají v rodokmenu do 4. generace předků, müsterlandskýho ohaře (u Tessy je to Don z Levíku). Malý münsterlandský ohař je univerzální lovecký pes, který se vyznačuje vrozenou houževnatostí. Je vynikajícím stopařem.
A jak je to u nás?
Tessy od malička čuchala, venčila se s čenichem u země. Nevěnovala jsem tomu pozornost, protože v ten moment mě nenapadlo, že v budoucnu to může být pro mě nežádoucí chování.
Dokázala vystopovat, zajíce, koroptve, kočku, která seděla ukrytá a dělala, že není, stejně tak jako obyčejné hejno ptáků. Vzhledem k tomu, že se při stopování nevzdalovala nijak extrémně, veškerá kořist jí utekla, na přivolání reagovala dobře, neviděla jsem důvod k nějakému zvláštnímu zásahu a doufala jsem, že ji to časem přejde. Nepřešlo.
Když se její pachové práce probudily na 100%, bylo už pozdě. Zpočátku jsem plánovaný výpad za zvěří vždy odhadla, poznávací znamení bylo, nasazení čumáku a stáhnutí uší dozadu, těsně před výpadem. Pochopila jsem, že jakmile chytne stopu, nevnímá, neslyší a nevidí a nepomůže ani kg hovězího v kapse. Párkrát byl její start rychlejší, než moje reakce, ale vždy se na přivolání vrátila. Stopovací šňůru si podepsala až v době, kdy vběhla za zajícem do kukuřice a vrátila se za víc jak hodinu.
A tím začalo období, kdy jsem musela čelit častým, nenadálým výpadům za zvěří a doufat, že zvěř uvidím dřív, než Tessy a hlavně výpad ustojím.
Žádný výcvikář mi nedokázal v té době poraditt a tak mě nenapadlo nic lepšího, než stopovacích schopností Tessy využít. Učit psa stopu a pachové práce, může být i zábava. Dnes máme veškeré pachové práce na výbornou a Tessy je miluje a já mám radost, že ona má radost :).
Jak to je dál?
Během procházky se snažím lovící pudy minimalizovat, nenechávám jít psa po stopě, pokud k tomu nemá povel, když začne čuchat, otočím se a volím jiný směr. Při zkouškách ze sportovní kynologie a OB jsem si vědoma, že když Tessy nasaje stopu, bude chůze u nohy s čenichem na zemi a protože jakékoli ovlivňování psa je ve výsledku stejně za nulu, tak to neřeším a jen tiše doufám, že se třeba chytne.
U druhé feny (Appia), už jsem si dala pozor. Venčila jsem ji odděleně, aby se od Tessy nemohla učit. Hned od začátku jsem střídala chůzi na vodítku s chůzí na volno a posilovala přivolávací hry. Odměňovala jsem rychlost, bylo mi jedno, jestli předsedne, nebo jen přiběhne a zůstane stát. Nikdy jsem nedávala další povel před odměnou, a pokud mi fena odběhla, dřív než dostala odměnu, nechala jsem to. Později sama pochopila, že když nepočká na povel volno, přijde o pamlsek. Když zvládala přivolání a povel volno, přidávala jsem další povely, vždy však formou hry.
Geny nebo pozdní nástup výcviku?
Těžko říct, u Tessy si myslím, že to má v sobě. Udělala velký kus práce, ale ten zvědavý čenich jí nikdo neodpáře. Stopa je pro ni velmi silná záležitost. Pozitivní metodou výcviku se lovení a útěk za zvěří podařilo minimalizovat, ale nikoli odbourat. To jestli bych její lovecké pudy potlačila, pokud bych začala s výcvikem od štěněte, teď už nikdo neví. Appia to měla zařazené do výcviku preventivně hned od prvního venčení a tak zase nelze posoudit, jestli by lovila. Osobně si myslím, že ne.
Můj závěr je, že geny jsou prostě geny a je na každém z nás, jak se s tím naučíme pracovat a co je pro nás prioritou.
Co s tím?
Pokud pes rád stopuje a venčí se po stopě, umožním mu tuto radost formou výcviku nebo her. Obojí ve finále pomůže k pochopení situace, že stopovat ano, ale pouze pokud k tomu má povel.
Když to nepomůže, snažit se psa zúkolovat jinak a odvolat ho od stopy, změnit směr chůze apod. Pro jistotu lze ponechat stopovačku, aby ji pes tahal za sebou a v případě nutnosti zašlápnout.
Jak je to s HaJankem z Majklovy zahrady?
Lovecký pud se neprojevil. Pachové práce pro něj připravujeme.
Pozn.
Při procházkách se snažím minimalizovat jen momenty, kdy vidím, že pes jde po stopě zvěře. Pokud si čte sms od jiných psích kamarádů, je to o něčem jiném a zábavu 🙂 nepřerušuji.
Ukázka pachových prací :
Do prostoru umístíme nenapachovaná dřívka a mezi ně umístíme jedno napachované. Pro zkušeného psa stačí jen promnutí v ruce. Úkolem je, aby pes přinesl to správné napachované dřívko. (nezapomeňtě si ho předem označit)
Pro splnění cviku hraje roli rychlost, práce nosem a přinesení bez překusů.
